Včera jsem bloudil po internetu a na blogu mé kamarádky a spolužačky, jsem narazil na článek o knize Jeana Giona Muž, který sázel stromy.
Zaujal mě obal knihy a kamarádky stručný popis a řekl jsem si, že si tuhle knížečku musim někde sehnat a přečíst.
Jak to ale u mě bývá, často mě něco zaujme a já si řeknu, jak to musím najít a přečíst, poslechnout a já nevím co všechny, ale vždycky to dopadne stejně - zapomenu na to a nikdy se k tomu nedostanu.
"Po přečtení této knížečky budete mít zvláštní nutkání jít sázet stromy..."
Dneska, když jsme mělo opět hudebku v žákovské knihovně na našem gymnáziu, si ke mě tahle knížečka našla cestu sama.
Jedna holčina jí tam přišla vrátit a položila ji na stůl přímo přede mne.
Docela ve mě hrklo.
Okamžitě jsem si jí půjčil a asi do 20 minut jí dočetl.
Je to kráťounký příběh, který mě ale naprosto dostal.
Nebudu vám prozrazovat nic k ději - zkrátka pokud si vás taky nějak najde, chyťte se příležitosti a věnujte ji 20 minut svého života. Nebudete litovat :)
(Děkuji Flo za inspiraci. Nebýt tebe, tak by to byla pro mě dnes jen obyčejná knížka ležící přede mnou.)
Nikoša | 5. února 2010 v 16:19 | 
skvělá knížka
člověk má chuť se sebrat a jít sázet stromy...
Kdysi nám ji četl Sláňa při suplování...
v jeho podání to znělo přímo fantasticky