Uplynul téměř rok, co se to poprvé stalo. Lehl jsem do postele s novým, nepopsaným deníkem a začal na první list bílého papíru psát první verše nové básně.
Všechno bylo nějak zvláštně jiné a chvilku mi trvalo, než jsem to dokázal nějak pojmenovat ten děj, který se odehrával uvnitř mě samotného.
Bylo to jiné. Cítil jsem, že chci najednou psát jinak. Volně. Bez pravidel. Zvláštně. Rychle. A tak jsem psal...
Vznikla první báseň a já si uvědomil po přečtení, co se mi to vlastně stalo.
Vstoupil jsem do nového období. Už to nebylo zrození. Bylo to období UVOLNĚNÍ.
"Období, kde se odráží tvář světa v zrcadle..."
Dnes se mi stalo něco podobného. Začal jsem opět psát novou báseň a něco, nevím co, bylo jinak. Přišlo další nové období. Už to nebylo zrození. Už to nebylo uvolnění. Psal jsem a přitom jsem se toulal světem. Přišlo mi, že poprvé píšu něco pro všechny. Že píšu něco, co můžou cítit všichni lidé na této planetě. Nejsou to jen mé subjektivní pocity, ale jsou to TOULKY SVĚTEM.
Takže... doufám, že se vám nové období zalíbí, že bude tak plodné, jako bylo to předchozí, a že mé "výtvory" budete rádi číst, protože pro mě neni nic lepšího, než když vím, že to co dělám je k něčemu. Že to nutí lidi přemýšlet o hodnotách apod.
I přesto prosím o kritiku - potřebuji vědět, co zlepšit :).
Myslím, že jsem nikdy nebyl v mé poezii tak "světový", takže poprvé říkám, že je tu i určitá šance, že ty moje plky taky někdo pochopí :D.
Darwie
