V životě! V životě by mě nenapadlo, že něco takového napíšu. Vidět to tak před rokem, řeknu, že tohle bych nikdy nenapsal. Něco tak... optimistického, veselého, šťastného.
Zkrátka - sbohem temná pózo!
Brouká si brouk pod vousy svou píseň?
Šeptá šepot do svých uší prosby?
Hraje hra fér vůči sobě samé?
Straší strach někdy i vlastní tělo?
Snažím se pochopit tento svět,
sedíce na lavičce uprostřed města,
poslouchaje kolemjdoucí, úryvky vět,
něco mi říká: nech toho, nenajdeš odpověď.
Proč sakra vůně voní vůní?
A proč pociťujeme pocit citu?
Kde vzala se touha toužit?
Proč lidé smějí se smíchu?
Možná není třeba najít smysl,
prostě stačí žít a netázat se,
nehledat spojitosti, brát jako fakt,
být sebou a o okolí nestarat se.
Pročpak je krása krásná?
Mluví pravda pravdu?
Vlní se vlny a koulí se koule?
Řekni, proč bolest bolí?
Jen prosím odpověz odpověď...
Aha... jestli to temné byla jen póza...