Mé úchylné já se probouzí... aneb když se o určitých věcech hovoří neurčitě. Je zvláštní, že jsem to napsal právě teď, když mám skvělou náladu. To se mi moc nestává, že bych psal během skvělé nálady... divný
Na křídový papír křídou napsáno
"Dnes vadnou všechny růže"
Ani déšť, ani projev lidskosti
snad ani těsné obejmutí
nedokáže jim poskytnou to, co jiný může
Vadnou - tři, dva jedna, prodáno!
Nevíš jak se tvářit, aby nešlo vyčíst
z výrazu tváře, mimiky a gest,
že za vše může tvůj chlad, tak se stydíš
tolik selhání, tolik sejití z cest,
že na prstech jedné ruky nelze je sečíst
Zvadlé růže a chladné city
vše v jedné váze, která ohraničuje prostor
homogenní směs se stává alfou a omegou
svůj k svému, sex bez hranic, nový obzor
Tělo k tělu a mysl k mysli
jazyk v tvých ústech - jazykolam?
jsem ledoborec tvým srdcem, jsem tak znavený
o teplý čaj a deku marně volám - haló (efekt?)
Přítel v příteli a víra ve víru
víno v krvi Ježíše a oplatek na oplátku
průzračné ráno, kávou provoněné ulice
dýmky starých brachů a otázky na obrátku
Kolik se prodalo? Kolik reklamovalo?
Sečteno a podtrženo, naše růže zvadly
tvůj led je stále pevný jako má vůle dýchat
nezdá se ti, že tohle je skutečně marný,
bolí to a zanechává jizvy- staré se nehojí,
a k tomu všemu nepřestávám kýchat... zatracená alergie!
Ten posledni vers me pobavil :)