Levandulový plyn

12. července 2010 v 2:14 | Darwie |  období CÍTÍM
Zvláštní. Něco mezi přesvědčováním sebe sama, že věcná láska existuje, že čas neubírá na intenzitě těchto zvláštních pocitů, něco mezi roztrhlým pytlem myšlenek, něco mezi popisem jedné dívky... inspirace v její kráse, zvláštní nálada, čtvrt na tři v noci... 
lavander

Vzduch je nasycen levandulovým plynem
tvé oční stíny malují po víčkách příběhy
s otevřeným koncem- jak se sirkama si hrajem
vzplanutí sírové hlavičky je projevem něhy

V tomto obraze zdánlivě všedního dne
táži se vás ženichu, táži se vás nevěsto
vy krásko, co hvězda ve vlasech se vám pne
táži se vás, zda vstupujete do svazku na jisto

...

První noc, láhev Château Maurine, rudá vášeň
jako tvé rty, sladká struktura jako ono víno
s chutí jako bez výčitek čokoládou utopená višeň
tak hřejivě slastné a přítulné jako tvé lůno

První rok, snaha skrýt z úvah vrásky
strach pohledět do zrcadla času, upřímnosti
stále krásná, stále hebká s kaštanovými vlásky
strach ze stáří je marnění času pro hlouposti

...

"Jsem stále krásná? Miluješ mě oddaně dál?"
"Stojím při tobě, v srdci tě nemít, toho bych se bál."

"Mám strach, že mě opustíš, že mě využíváš pouze."
"Zažeň ten stín, rozežni svíci, já chci tě jen líbat dlouze."

Podlehnout touze?
S tebou se nebojím...

"Má kůže je protkaná cestičkami, mezi vlasy tančí stříbrná niť."
"V tvých očích je stále onen lesk, sviť mi měsíčku naň, sviť!"

"A co když mou mysl ovládne času pán a vzpomínky vezme v dáli..."
"Potom obejmu tě a budu ti stále připomínat, jak jsme se spolu smáli."

"A když..."

...

Položil prst na tiše vydechující ústa, přiložil svá
a jemným polibkem stvrdil ze svatby slova dávná
ale věčná, jako Mona Lisa slavná

"Budu tě milovat jako levandulový plyn,
který dýchám namísto kyslíku,
a tvá podobo, klidně časem v mé hlavě splyň,
budu tě milovat, ty můj překrásný motýlku..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 An An | 12. července 2010 v 11:39 | Reagovat

Přidáváš články v zajímavé době :D... ale samozřejmě je to krásné.

2 Lili Lili | 12. července 2010 v 13:10 | Reagovat

Tak tohle mě bezmála opravdově dojalo (naivka tajně věřící ve věčnou lásku se ozvala). V podstatě nemám, co říct, protože všechno by bylo jen plýtvání slovy, která stejně nevyjádří ani zlomek mých pocitů.

3 D@rwie D@rwie | E-mail | Web | 12. července 2010 v 13:31 | Reagovat

An: děkuji, když je inspirace, ani čas není neporazitelným soupeřem :D
Lili: oficiálně vítej zpět! a vítej mezi naivními :D. Děkuji za tvá slova... co více říci. Jsem rád, že takhle, jak si řekla, působím na lidi.

4 An An | 14. července 2010 v 17:23 | Reagovat

A můžu se zeptat, jaká bývá tvá inspirace? pokud to tedy není moc osobní...

5 D@rwie D@rwie | E-mail | Web | 15. července 2010 v 11:43 | Reagovat

Inspirace? Jednoduchá - život, lidé, překážky stavěné nám do cesty; rád kladu otázku a probouzím v lidech jakékoliv reakce, city, něco...

6 Ovečka Ovečka | Web | 3. srpna 2010 v 22:38 | Reagovat

Krásná.
Romantická.
Věčná.

Přeju to těm, kterým to takhle vyjde. Protože to musí být hrozně hezké...
A ty ostatní, kterým to nevyjde, chápu. Protože život většinou takhle hezky nedopadá...

Ovšem to je věc nespravedlnosti osudu a nemá co dělat Levandulovým plynem - ten totiž omámil na jedničku ;)

7 D@rwie D@rwie | E-mail | Web | 4. srpna 2010 v 12:14 | Reagovat

Děkuji... co více říct?
Z téhle básně mám skutečně radost... líbí se mi a jsem rád, že někomu jinému taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.