PROLOG:
Tři... otevři oči
Dva... přečti
Jedna... polib mě
...
V mé knize vzpomínek
v té z oddělení Zapovězení
ukrývá se stále tvá duše
Křehká jako skleněný kamínek
držena na stránce jak ve vězení
ta tvá skromná duše
Jak listuji knihou vzpomínek
a pročítám kapitoly života
navrací se v mysli onen obrázek
ten z loňského milostného léta
Pročítám, jak hrály si mé prsty
tančily mezi tvými kudrnatými vlásky
Předčítám slova, která létala vzduchem
slova něhy, vášně, ale i prosté lásky
Dočítám se, jak tvé řasy splynuly s kapkou rosy
když tvé oči ráno vpíjeli svou modř do oblohy
směji se, když čtu, jak tančili jsme bosi
tančili v orosené trávě, až studěly nás nohy
A slzy na krajíčku mám, když přichází dramatická část
kde píše se o té nebezpečné vůni, kterou máš
o tom, jak omámila mě a nutila mě filozofické otázky klást
žiji snad, či je to vše jen sen?
Závěrečná kapitola, písmo jasně je psáno těžce
jakoby volalo, že dnes ne, dnes nechce skončit
skončit příběh jedné lásky provoněné letním sluncem
příběh, který jen jeden jediný mrak dokázal zničit
Dnes ne, dnes nekonči, příběhu...
...
EPILOG:
V horkém srpnovém odpoledni
píši lehkým písmem řádky Knihy
ruku netěžkne srdce
srdce nepálí jizvy
Dnes ano, dnes začni, příběhu...
Lili | 6. srpna 2010 v 23:38 | 
prolog a epilog?;)nevídané..:)