"Začala jsem si ublizovat pred par mesici. Mela sem hodne tezke obdobi!! Nemuzu se toho zbavit."
"Já jsem se poprve pořezala, když se se mnou rozešel kluk, kterého jsem strašně milovala.. Už je to asi měsíc, a já ho miluju pořád.."
"Vždycky když mám něco ostrého v ruce, mám nutkání se zase říznout.. Je to jako droga.. :("
"První spálenina na ruce se ještě nezahojila a už k ní přybyla další. Nechci to udělat znovu, ale zároveň se chci zbavit emocí."
"Nemyslím si, že si nikdo není vědomej toho co dělá a nechápe ostatní. Přiznávám, že mi jednoduše dělá dobře vidět vlastní krev a vnímat bolest."
...
Toto je pouze střípek z obrovské mozaiky lidí, kteří zkusili onen dnešní fenomén - sebepoškozování.
Myslím, že není třeba tento problém představovat. Všude kolem nás, napříč kulturními a společenskými vrstvami lze nalézt spoustu jedinců, kteří své problémy a deprese řeší sebeubližováním, sebepoškozováním, řezáním se, pálením či jakýmkoliv jiným způsobem, který přinese bolest.
Argumenty pro jsou jasné - uvolnění, odreagování a snaha o předčení psychické bolesti bolestí fyzickou.
Argumentů proti je ovšem nespočetně více!
...
V životě jsem se již setkal se spoustou lidí, kteří propadli tomuto problému. Je velmi těžké jim pomoci, protože pokud se jedná o člověka, který to myslí řekněme "vážně", nebude mít příliš chuť o tom mluvit. Pokud se jedná o člověka, který své jizvy přímo vystavuje světu, buďte si jisti, že jste se setkali s člověkem, který volá o pozornost, chce být viděn.
Ať je to jakýkoliv typ, jedno je jasné - já sám beru za jakousi svou morální povinnost takovým lidem pomáhat, respektive se o to pokusit.
Já vím, že to není lehké, ale promluvení, snažení se o pochopení příčiny tohoto chování a pokusit se poradit, změnit situaci, to může pomoci. Vždyť je to hrozné, kam se až tento fenomén dostal.
Všude kolem sebe teď vidíme žiletky, krev, jizvy, EMO ... co se týče posledního, to je právě ono! Právě tento životní styl, který se skládá především z lidí okolo 12-16 roku života, přivedl tento problém více na světlo světa a udělal tak ze sebepoškozování jakousi přijatelnou věc, která leží přímo před námi.
Já vím, že je to těžké, pro ně i pro nás chtějící pomoci, ale zkusit to můžeme.
Nenabádám k nějakým hromadným psychologickým očistcům.
Jde mi jen o to, že jsme přeci lidé, všichni jsme lidé a tak jako pomůžete staré pani, která upadla na náledí, pomůžete i člověku, který trpí sebepoškozováním.
Doprovoďte ho k nějaké pomoci (učitel, psycholog, poradce, ...), protože sám se třeba může bát a upřímně - kdo z nás by sám dobrovolně šel? Ve dvou se to lépe táhne, takže řeknu klidně i "násilím" dovlečte postižené k pomoci!
Je to jen na nás.
...
Veškeré komentáře s vaší zkušeností, radou, typem, nápadem, ... uvítám s velkým nadšením! Chtěl bych, aby se toto místo stalo opět místem, kde se budou setkávat jak nemocní, tak "lékaři". Pojďme si opět pomoci sobě navzájem.
--> v reakci na starý článek: http://darwie.blog.cz/0604/sebeposkozovani
