Jestli si mě v mém pubertálním věku nějaký spisovatel dostal, potom je to bez váhání Brazilec Paulo Coelho. A pokud to má být nějaký jeho titul, je to Záhir (o mé platonické lásce k Veronice z Veronika se rozhodla zemřít teď mluvit nebudeme...).
Záhir byla první kniha, kterou jsem od Coelha četl, a proto kdykoliv cítím, že se chci vrátit někam na začátek (většinou vztahu - a to jednoho konkrétního vztahu, protože tuhle knihu mám spojenou právě s jedním konkrétním vztahem), potom si ji přečtu.
O čem Záhir je a co vůbec to podivné slovíčko znamená?
"Podle spisovatele Jorge Luise Borgese je víra v Záhir islámského původu a vznikla pravděpodobně v osmnáctém století. Záhir znamená v arabštině viditelný, přítomný, neunikající naší pozornosti.
Něco nebo někdo, co hned po prvním kontaktu postupně natolik ovládne naší mysl, že se nedokážeme soustředit na nic jiného. To lze považovat za svatost, nebo za šílenství."
Faubourg Saint - Pères, Encyklopedie fantastična, 1953
Jedná se o značně autobiografický román, kde se autor vciťuje do situace, kdy mu v jeho skvělém, ideálním drahým vínem a sexem propleteným životem najednou něco zmizí - jeho žena, jeho Záhir.
Poutavý příběh vztahu milostné dvojice, který v určitém okamžiku ustrnul, ale i osobní a profesní život, z kterého zmizelo hledání a potřeba změny.
Tuto knihu můžu jen doporučit, pokud chcete nad svým životem "trochu" popřemýšlet a třeba také něco změnit - od maličkostí typu první myšlenky, když ráno vstanete, až po přeskládání životních hodnot či celého náhledu na svět...
"Chci si s tebou promluvit, ty jsi unavený, jde se spát a řekneme si to zítra! A zítra jsou tu zase další povinnosti, další pracovní den, večeře, pojďme spát a povíme si to až ráno. Takhle já žiju: čekám na den, kdy tě budu mít znova po svém boku, dokud mě to neomrzí, nic víc nechci, vytvoř mi svět, kam se budu moct uchýlit, když bude třeba: svět ne tak vzdálený, aby se zdálo, že vedu nezávislý život, a ani tak blízký, aby se zdálo, že vnikám do tvého vesmíru."
