období CÍTÍM
6. srpna 2010 v 0:28 | Darwie
PROLOG:
Tři... otevři oči
Dva... přečti
Jedna... polib mě
...
V mé knize vzpomínek
v té z oddělení Zapovězení
ukrývá se stále tvá duše
Křehká jako skleněný kamínek
držena na stránce jak ve vězení
ta tvá skromná duše
Jak listuji knihou vzpomínek
a pročítám kapitoly života
navrací se v mysli onen obrázek
ten z loňského milostného léta
Pročítám, jak hrály si mé prsty
tančily mezi tvými kudrnatými vlásky
Předčítám slova, která létala vzduchem
slova něhy, vášně, ale i prosté lásky
Dočítám se, jak tvé řasy splynuly s kapkou rosy
když tvé oči ráno vpíjeli svou modř do oblohy
směji se, když čtu, jak tančili jsme bosi
tančili v orosené trávě, až studěly nás nohy
A slzy na krajíčku mám, když přichází dramatická část
kde píše se o té nebezpečné vůni, kterou máš
o tom, jak omámila mě a nutila mě filozofické otázky klást
žiji snad, či je to vše jen sen?
Závěrečná kapitola, písmo jasně je psáno těžce
jakoby volalo, že dnes ne, dnes nechce skončit
skončit příběh jedné lásky provoněné letním sluncem
příběh, který jen jeden jediný mrak dokázal zničit
Dnes ne, dnes nekonči, příběhu...
...
EPILOG:
V horkém srpnovém odpoledni
píši lehkým písmem řádky Knihy
ruku netěžkne srdce
srdce nepálí jizvy
Dnes ano, dnes začni, příběhu...
2. srpna 2010 v 22:16 | Darwie
Pocítil jsem náhlou bouři citů... kapky deště pokryly list papíru a blesky dodaly dílu na ostrosti...
Pláči snad či pláčou mraky husté
naléhám nebo teskne zlatá harfa
smutek jako pouště s pískem pusté
tak kruté,
že jen slepec v slunce doufá
Pláči snad či kapky rosy padaj´
upadám nebo lehaj´trsy trávy
zmatek je, když hurikány foukaj
vzduchem létaj,
až dosahují božské slávy
Zapal oheň v srdci mráz se dere
mou poslední naději, tu nesebere
kampak se vydáme, až tma nás stihne?
... něco se pohne
v temnotě černé
ze země slehne
naděje marné...
Co se to děje?
Strachem se chvěje
schovejme se
do závěje
oheň hřeje
pozor, zle je...
Pro Bůh, kde je?
Kam to vše spěje?
Ptáci se plazí
hadi létají
ležíme nazí
nic se netají
copak nás znají?
Kam to vše spěje?
Už nás zas mají...
Anděl requiem pěje.
Já pláči snad či pláčeš...ty?
12. července 2010 v 2:14 | Darwie
Zvláštní. Něco mezi přesvědčováním sebe sama, že věcná láska existuje, že čas neubírá na intenzitě těchto zvláštních pocitů, něco mezi roztrhlým pytlem myšlenek, něco mezi popisem jedné dívky... inspirace v její kráse, zvláštní nálada, čtvrt na tři v noci...
Vzduch je nasycen levandulovým plynem
tvé oční stíny malují po víčkách příběhy
s otevřeným koncem- jak se sirkama si hrajem
vzplanutí sírové hlavičky je projevem něhy
V tomto obraze zdánlivě všedního dne
táži se vás ženichu, táži se vás nevěsto
vy krásko, co hvězda ve vlasech se vám pne
táži se vás, zda vstupujete do svazku na jisto
...
První noc, láhev Château Maurine, rudá vášeň
jako tvé rty, sladká struktura jako ono víno
s chutí jako bez výčitek čokoládou utopená višeň
tak hřejivě slastné a přítulné jako tvé lůno
První rok, snaha skrýt z úvah vrásky
strach pohledět do zrcadla času, upřímnosti
stále krásná, stále hebká s kaštanovými vlásky
strach ze stáří je marnění času pro hlouposti
...
"Jsem stále krásná? Miluješ mě oddaně dál?"
"Stojím při tobě, v srdci tě nemít, toho bych se bál."
"Mám strach, že mě opustíš, že mě využíváš pouze."
"Zažeň ten stín, rozežni svíci, já chci tě jen líbat dlouze."
Podlehnout touze?
S tebou se nebojím...
"Má kůže je protkaná cestičkami, mezi vlasy tančí stříbrná niť."
"V tvých očích je stále onen lesk, sviť mi měsíčku naň, sviť!"
"A co když mou mysl ovládne času pán a vzpomínky vezme v dáli..."
"Potom obejmu tě a budu ti stále připomínat, jak jsme se spolu smáli."
"A když..."
...
Položil prst na tiše vydechující ústa, přiložil svá
a jemným polibkem stvrdil ze svatby slova dávná
ale věčná, jako Mona Lisa slavná
"Budu tě milovat jako levandulový plyn,
který dýchám namísto kyslíku,
a tvá podobo, klidně časem v mé hlavě splyň,
budu tě milovat, ty můj překrásný motýlku..."
3. července 2010 v 21:58 | Darwie
"Do zbroje vy pošetilci zbabělí,
vstávejte a bojujte ve jménu cti,
vstávejte, nebuďte tak nesmělí,
tady nemůže strach pomoc´ti!"
Statný rytíř z dob středověké lyriky
třímal ve své paži meč
připraven udeřit smrtící seč
rudá krev mu proudila očima
jak hledal kam poděl se ten ničema
bojoval ve jménu cti
Teď však stojím tu já, rytíř doby moderní
v rukách pouze pero a papír
bojuji o tvé srdce, ne o mír
mým úderem jsou slova
útočím znova a znova
v nekonečném souboji
Statný rytíř jest symbolem vznešenosti
ale pamatuj, básník znakem náklonosti
buď oddáš se tomu, komu musíš
nebo vzdáš se tomu, koho v srdci nosíš
"Do zbroje vy pošetilci zbabělí,
vstávejte a bojujte ve jménu cti,
vstávejte, nebuďte tak nesmělí,
tady nemůže strach pomoc´ti!"
Křičím na vás, vyzývám své soupeře
vy máte meče, já svá slova v opeře
budu bojovat neb stejné šance mám
ba větší, já do boje své city dám
"Do zbroje vy pošetilci..."
2. července 2010 v 23:34 | Darwie
Taková jedna sladká... :))
Vítám tě v mé továrně na lásku
ochutnej ze vzorků, tu máš pomlázku
Nepředstírej ostych, mám toho dost
chovej se jako doma, i když jsi tu jen host
Můj cukr s příchutí hořkosti
lepkavý a břitký
slízneš jazykem vášnosti
povrch kluzký
Pokračuj chodbou do síně lízátek
hej, tam dozadu, je plná pochoutek
Tam zažiješ neuvěřitelnou nirvánu
srovnatelnou s erekcí po ránu
Sakra, já řekl něco špatného?
Potrestáte?
Zakážete?
Svážete?
Sex, tabu
Homo, bi
"Už budu!"
To ty máš problém!
Já jsem jen... sladký!
Můj cukr s příchutí hořkosti
lepkavý a břitký
slízneš jazykem vášnosti
povrch kluzký
24. června 2010 v 16:48 | Darwie
Bledé tváře plačících matek halí černé sítě
smuteční skladba je průvodcem ticha
houfy pozůstalých žen kráčí uličkou kostela
která dovede je až ke slovům starého mnicha
Tam složí své pravé rámě Bohovi
neboť cítí k němu jistou úctu
co na tom, že již dávno zemřel
povstaňte před pánem nihilismu
Varhany pohladí po ušních bubíncích
slzy matek vytvoří spleť cestiček
kdo vyznal by se v tom bludišti
kde po stěnách tančí stíny svíček
Bledé tváře v zrcadlech osudu
hledají, tak bolestně hledají
kde stala se chyba, proč zemřeli
ty zprávy do srdce stále bodají
"Plačtivý je onen den..."
kdy matky své syny pohřbívají
"Lacrimosa dies illa..."
11. června 2010 v 23:08 | Darwie
Fantasy báseň na programu dnešního dne... Co kdyby nám začal vládnout tarot?
Tak ještě hrajte z flétny tóny milé
a nechte smyčec tančit waltz
najděte listy barvy sytě rudé
zahrabte hluboko ty květy shnilé
neboť přišel krále Strachu čas
... soudce
Zděšením matky své děti chytají
v náručích utíkají čelit tmě
krok míjí krok co pouta chytit chtějí
"Pusťte ji, pusťte vy ohavné ruce"
... mág
Vzdejte se poddaní síle oné autority
co čelit může samotnému stvořiteli
přirozený respekt na rtech minority
kdy menšina stala se většinou
... blázen
Tak ještě naposledy hrajte flétny
a ještě rozlučme se tiše waltzem
přidejte se kejklíři a Páni loutny
pečeť posledního dopisu stlačte palcem
... smrt
5. června 2010 v 20:02 | Darwie
Můj pohled na volby 2010... :)
Mimochodem není to tak úplně báseň, jako spíš píseň...
Popel z cigaretky padá,
andělé se z nebe snesli,
neodcházej, noc je mladá,
oni jen své hříchy nesli,
tvůj pohled je pronikavý,
synchronizovaný dech,
tělo na tělo se rozžhaví,
s extází pevně v poutech.
Červi se líhnou a kytky vadnou,
apokalypsa nastává,
myší dírou, tou malou škvírou,
se jenom zbabělec dostává
Funebráci pějí písně,
slavíci kopou hluboké hroby,
na lopatách skví se plísně,
a noty jsou přibité skoby,
budoucnost národa ztracena,
TGM volá Václava,
naše koruna je pozlacena,
to ale nestačí, žádná úleva.
Červi se líhnou a kytky vadnou,
apokalypsa nastává,
myší dírou, tou malou škvírou,
se jenom zbabělec dostává
Cigaretka vyhasla,
andělé na odchod se dávají,
ta zkušenost nás povznesla,
i když jiní na ni nadávají,
výměna impéria byla třeba,
snad vznikne někde jinde nový svět,
kde budou mít na víc než chleba,
a na víc než na pár sprostých vět...
3. června 2010 v 17:41 | Darwie
Budu tvou vodou,
kterou smeješ včerejší make-up.
Budu tvou tuží,
kterou začmáráš bílou.
Budu tvým přítelem,
budu tvou láskou,
tím si buď jista.
Budu tvým břemenem,
budu tvou úlevou,
až budeš čistá.
Budu tvou biblí,
otevřenou v Genesis,
alkoholovým oparem,
šeptajícím: "Duši vyblí".
Tím si buď jista,
nezapomeň, kým jsi.
Až budeš čistá,
vzpomeň, kde jsi.
Protože…
Budu tvou pihou,
volající po pohlazení.
Po přejetí rýhou,
jemného zahlazení.
A…
Budu tvou vodou,
kterou smeješ včerejší make-up.
Budu tvou tuží,
kterou začmáráš bílou.
27. května 2010 v 15:58 | Darwie
Mé úchylné já se probouzí... aneb když se o určitých věcech hovoří neurčitě. Je zvláštní, že jsem to napsal právě teď, když mám skvělou náladu. To se mi moc nestává, že bych psal během skvělé nálady... divný
Na křídový papír křídou napsáno
"Dnes vadnou všechny růže"
Ani déšť, ani projev lidskosti
snad ani těsné obejmutí
nedokáže jim poskytnou to, co jiný může
Vadnou - tři, dva jedna, prodáno!
Nevíš jak se tvářit, aby nešlo vyčíst
z výrazu tváře, mimiky a gest,
že za vše může tvůj chlad, tak se stydíš
tolik selhání, tolik sejití z cest,
že na prstech jedné ruky nelze je sečíst
Zvadlé růže a chladné city
vše v jedné váze, která ohraničuje prostor
homogenní směs se stává alfou a omegou
svůj k svému, sex bez hranic, nový obzor
Tělo k tělu a mysl k mysli
jazyk v tvých ústech - jazykolam?
jsem ledoborec tvým srdcem, jsem tak znavený
o teplý čaj a deku marně volám - haló (efekt?)
Přítel v příteli a víra ve víru
víno v krvi Ježíše a oplatek na oplátku
průzračné ráno, kávou provoněné ulice
dýmky starých brachů a otázky na obrátku
Kolik se prodalo? Kolik reklamovalo?
Sečteno a podtrženo, naše růže zvadly
tvůj led je stále pevný jako má vůle dýchat
nezdá se ti, že tohle je skutečně marný,
bolí to a zanechává jizvy- staré se nehojí,
a k tomu všemu nepřestávám kýchat... zatracená alergie!
23. května 2010 v 12:17 | Darwie
Kýč = v umění označovaná díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo "laciná"; jedná se také o laciné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých témat
S posledním paprskem východního slunce
a s prvním úšklebkem mramorového měsíce
vydali jsme se na cestu dalekou
...jejíž cíl nám byl vyzrazen v myslánce
S kočárem taženým dvěma černými koni
v ruce růži, oh jaký to kýč, ale upřímný
čekám pod tvými okny
tak nastup do kočáru věčnosti
Když dveře se otevřely
a ty jsi vystoupila ze tmy
mé oči uklonily se tvé kráse
... slzy staly se důkazem mého dojetí
Jemně jsem stiskl tvou ruku
a pomohl ti do kočáru
poté hnali jsme se krajinou
jako z tisíce snů stvořenou
Tak pohádkovou
tak kouzelnou
... ale nevyrovnávající se tobě
Dojeli jsme až na samotný konec světa
kde nečekalo nic než láska
žádné zábrany, překážky a zbytečná slova
... jen my a nás společný kýč
8. května 2010 v 0:00 | Darwie
Velmi poetické dnes... Velmi. Doporučuji pro pochopení uvařit čaj, příjemně se usadit a ... vypnout. Prostě číst... (ale to jen pokud mě chcete pochopit a o to myslím moc lidé zájem nemají)
Zahalená
Jako vina vlastizrádce
Odhalená
Povolná
... tak rozevlátá
Zahalená
do listů leknínů
tančících své argentinské tango
Rozevlátá,
tak pomatená
V obraze barvy blatouchu
tvé žluté šaty tak těsně ovíjí tě
kde jsi, nemám potuchu
Schovaná,
za Lorda X provdaná
Strach se mi ukázat?
Po té zradě,
čestnost prokázat?!
Schováváš se v obrazech
protože stud ovládl tvou mysl
A já, obyčejný smrtelník v božích okovech
... nechť zastaví se mi srdce, jestli lžu:
"Jsi tak nádherná, že předčíš květy blatouchů
i jemnost ladných leknínů
Mě neschováš se ani v tom obraze
... snaž se jak chceš, má královno delfínů."
7. května 2010 v 17:29 | Darwie
V životě! V životě by mě nenapadlo, že něco takového napíšu. Vidět to tak před rokem, řeknu, že tohle bych nikdy nenapsal. Něco tak... optimistického, veselého, šťastného.
Zkrátka - sbohem temná pózo!
Brouká si brouk pod vousy svou píseň?
Šeptá šepot do svých uší prosby?
Hraje hra fér vůči sobě samé?
Straší strach někdy i vlastní tělo?
Snažím se pochopit tento svět,
sedíce na lavičce uprostřed města,
poslouchaje kolemjdoucí, úryvky vět,
něco mi říká: nech toho, nenajdeš odpověď.
Proč sakra vůně voní vůní?
A proč pociťujeme pocit citu?
Kde vzala se touha toužit?
Proč lidé smějí se smíchu?
Možná není třeba najít smysl,
prostě stačí žít a netázat se,
nehledat spojitosti, brát jako fakt,
být sebou a o okolí nestarat se.
Pročpak je krása krásná?
Mluví pravda pravdu?
Vlní se vlny a koulí se koule?
Řekni, proč bolest bolí?
Jen prosím odpověz odpověď...
7. května 2010 v 15:45 | Darwie
...
Jen se snaží vydechnout
... a snad ještě jednou
Jen se snaží nadechnout
... hnán života touhou
Udělal by vše pro druhou šanci
... opět žít
Znovu cítit vítr v tanci
... naději mít
Ale když svět se zboří
... jako domeček z karet
Myšlenky se v hlavě bouří
... která bude druhým velet
Dal by vše za tu možnost
... jen ještě jednou ji políbit
Pak již klidně odejít na věčnost
... v klidu, tam bude se mu líbit
6. května 2010 v 21:10 | Darwie
Muwhaha... mám radost z téhle slátaniny provoněné amatérským tvůrčím psaním a cigaretami
Z tvrdého kamení vysoká hradba
za kterou schovávám se tvým pocitům a náladám
nesnášíš mě, tím jsem si jist
můj život - děvky, kouř a v petce houba
Copak mohu to nějak změnit
když můj mozek jest naložen v likéru
a mé vlasy jsou stonky marihuany
jak můžeš mě ještě pořád vinit?
Má láska k tobě... něco na způsob sebevraždy
utápím se v žalu, ty hážeš mi pomocný kruh
jeho jádro je z cukru a naděje
vše rozpustí se, zmizí (na)vždy
Hádám, že tohle je konec
já probojoval se na závěr
teď jen titulky oznámí ta slavná jména
co obdrží pozvánku na červený koberec
... marná sláva
a mě roste tráva... na hlavě
