období UVOLNĚNÍ
25. ledna 2010 v 23:13 | Darwie
Báseň inspirována knihou Paula Coelha "Veronika se rozhodla zemřít". Když tak jednou člověka napadne, že vlastně možná nemá smysl života, že možná neví, proč tady je... To potom pomůže si uvědomit zázrak každého dne :).
Barevné pilulky na stole
představují celý můj život
byl žlutý jako ten veselý prášek
nebo byl černý jako ten poslední?
Ulehám do hřejivé postele
ten pocit je jen ubohý podvod
celý tenhle svět je jako veliký šašek
a já nejsem ten kdo ho promění!
Může má duše najít smysl v poslední vteřině
či s věčným žalem přejde na druhý břeh?
Co budu cítít v poslední chvíli života
bude to bolest v srdci, bude to úleva?
Proč přišel jsem na tento svět, jsem v tom nevině
ten stereotyp, deprese, rychlost, stálý postřeh
stejní lidé, peníze toď nejvyšší hodnota
závist, pomstichtivost, zbytečně krev se prolévá.
Rozhodl jsem se zemřít
neboť tady mezi vámi, zbabělci
nemám smysl žití...
24. ledna 2010 v 23:22 | Darwie
Srdce bije, krev se vleče
nestíhá moje tempo žití
Zemřu snad, prosím ho v kleče
popožeň rudou krásku ať pluje
No tak přece zrychli, zrychli, zrychli...
jsi líný jako královna Zima
Tak prosím zrychli, zrychli, zrychli už
než nastane nekonečná tma
...
Srdce spí věčným spánkem ticha
již stihlo vše co mělo v osudu
Je slyšet jen requiem mnicha
zpívá mi Věčnou pouť ku světlu
No tak spinkej, spinkej, spinkej...
zasloužený klid užívej
Tak již sladce spinkej, spinkej, spinkej
úctu chovám k tobě, svale neživej
6. ledna 2010 v 22:42 | Darwie
Neptejte se mě na význam této básničky, sám nevím, prostě jsem psal a psal a vyšlo toto...
- Tiché bodání do již rozervané duše
Čekání na naději k uchopení - pochopení?
Hotel Grave směje se mé snaze
Pokusu o na loď Života nalodění
~ ~ ~
- Prázdné zdi a sžírající pocit uvnitř hlavy
To brouci si staví z myšlenek hrady
"Kde je tady WC?" potřebuju papír
Ať už k čemukoliv, třeba se jen pevně držet
… nalinkovaných kousíčků
~ ~ ~
- Okna jsou tu lesklá jak safír
Vidím v nich tvou skrytou tvář
Pálí mě svědomí - kde je sakra ten žhář?!
Mluví pravdu? Je to lhář?
~ ~ ~
3. ledna 2010 v 15:38 | Darwie
Někdy je těžké se zbavit minulosti, našeho starého "já", někdy se nás zkrátka minulost drží zuby nehty...
Má drahá stále za mnou letící Minulost
Ty stará mrcho v šatech od Diora
Tak sakra už vezmi mě na milost
Prosím tě u egyptských bohů, u Hóra
Trmácíš se za mnou s tím tvým úsměvem
Jsi nekonečná jako slepota, jsi nesmrtelná
Tvá vůně je blízko mne, jsi načichlá kadidlem
Když cítím se smutně jsi jako děvka povolná
Já tě tu nechci, kdo se tě prosil o přítomnost
Držíš se mě jak drží se parazit hostitele
Brzdíš mě, já chci taky nějakou budoucnost
Jsem zoufalý, modlím se u svatého Křtitele
Jak se jen zbavit starých závazků
Jak začít znova s čistým štítem
Pracuješ na mě v plném úvazku
Jsi škaredá jak rána prorostlá hnisem
Já chci být bez minulosti…
30. prosince 2009 v 23:42 | Darwie
Jakoby té upíří tématiky nebylo okolo dost, rozhodl se nám Darwie napsat další báseň pojednávající o jakémsi pozření od upíra... dobrou chuť!
V studeném měsíčním světle
píchám si do žil látku štěstí
mé slzy na tváři smutek věští
stékají po mém bledě bílém těle
Snažíš se mě silou přemoci,
vyprostit se z pevných pout
o kousek blíže ke slunci se hnout
již nedýcháš, není ti pomoci
Zpívám ti píseň na dobrou noc
zavíráš oči, zmizela veškerá naděje
v tvém těle dál nic se již neděje
jsem jediný kdo má nad tebou moc
Jemně se zakousnu do tvé hladké kůže
krev z tvého těla pomalu odchází
uvnitř mého srdce se nyní nachází
je pozdě, lásko - nikdo ti nepomůže
"Sbohem má krásko..." do ucha ti zašeptám
poklekám nad tvým tělem, nasycen
tvou krví můj život je věčně posvěcen
na pospas přírodě na zemi tě zanechám
27. prosince 2009 v 21:18 | Darwie
Po nějaké době opět jedna poměrně jednodušší básnička, jenž má prostě jen jeden jediný účel - popsat jak moc mi chybíš... Je to primitivní veršování, ale o tom to je, prostě jen vyjádřit ten stesk.
Chybí mi tvůj medový hlas
Chybí mi to zas a zas
Ty naše chvíle
Chybí mi tvůj vanilkový dech
Chybí mi obrazy na zdech
Kde spolu jsme bývali
Kde jsou ty věci, o kterých jsme snili
při měsíčku, když víno jsme spolu pili
Kam se jen zatoulaly naše přání
nejsou tady, kde jsou k mání?!
Chybí mi ten tvého srdce rytmus
Chybí mi tvůj krásný optimismus
Ty naše chvíle
Chybí mi ta mezi námi něha
Chybí mi po tobě ve sprše mlha
Ve které jsme spolu tancovali
Kde jsou ty věci, jenž jsme si malovali
hned po tom, co pomalu se milovali
Kam se jen zatoulaly, naše plány,
jsou pryč, časem spáleny?!
...
Chybíš mi ty!
22. prosince 2009 v 18:06 | Darwie
Po skle mého narychlo chyceného taxíku
stékají si pomaličku stovky kapek
já svírám v ruce tvůj poslední dopis
hodila si mi ho z uhánějícího rychlíku.
U nohou kufry s mým životem,
taxikář za volantem řídí můj svět,
Cíl? Neurčen - prostě jeď!
Však mi se s tím nějak poperem...
"Je suis le garçon triste" zpívám si pro sebe
uhánějíce centrem potemnělé Prahy
lidé se smějí, milují své spřízněné duše
jen já hledám na zadním sedadle tebe...
Dojedeme ke starému domu
na němž jen jedna zlatá lampa září
vystoupím, déšť dopadá na můj černý klobouk
vložím klíče do zámku, přichází pod zlomu
"Vítám tě ve tvém domě" hlásí cizí hlas
říká si "srdce" a plesá radostí
zapálím svíci, kufry na zem položím
na čáru na podlaze od lampy, je tenká jak vlas
Položím své nahé tělo na madraci
nic jiného v mém dokonalém světě nepotřebuji
je tak měkká, voní tebou - však ona si tě pamatuje
je tu jen ona, s ní užiju si tu správnou legraci...
Pomaličku usnínám, zavřít poroučím svým očím
potichu přichází sen o dni jenž je za mnou
byl v něčem jiný, byl nějak zvláštní?
Přežil jsem ho s úsměvem, teď se s ním loučím...
------------------------
"Je suis le garçon triste" = "Jsem smutný chlapec"
9. prosince 2009 v 0:21 | Darwie
Zpátky do říše dětských snů
V jedné kapičce deště,
směje se na mě obličej dětský,
dává mi sílu jít dál ještě,
v tomhle světě jenž není tak hezký.
Pamatuješ jak říkali nám v pohádkách,
však víš, v těch kde jsou šťastné konce,
dobro nebo zlo, nechávali nás na vážkách,
kdo zvítězí těsně před zazněním zvonce?
Pak zašeptali nám do ouška,
milovali nás, odpouštěli,
tmou si letáli, ve snech pluli,
tiše jako za letu muška.
A když ráno jsme oči otevřeli,
sluneční paprsky nás pohladili,
na duchy, na strašáky my jsme nevěřili,
na smutné dospělé s radostí se usmávali...
Chci zpátky do říše dětských snů...
30. listopadu 2009 v 22:48 | Darwie
Zvláštní... Báseň jenž vypráví o trestu za hřích, jenž spáchali dva milenci ve středověku. Nevěra se neodpouští, trest smrti je více než jasný...
-----------------------------------------------------------------
Včera v noci navštívil mě sen,
cítím touhu ti ho vyprávět,
buší mi v hlavě, křičí že chce ven,
já musím ti ho do ucha tiše povědět.
Vzal jsem tě na vrchol kopce,
ruku v ruce jsme šplhali výš,
líbal jsem tvé rty jenž chutnaly trpce,
a přál si aby to bylo napořád, však víš.
Žádné nové začátky, žádné dlouhé konce,
spálí nás plamen nedůvěry,
nebo tvé slzy protnou hladinu v tůňce,
nebudeme přeci věřit na pověry.
Byl to sen, kde jsme byli spolu v ohni,
hleděli na nás jako na zrádce,
chtěli nás zabít, kamenům uhni,
oni nás nesoudí, to nařídil jim vládce.
On nebyl to sen, rozplynul se před očima,
musíme čelit našemu hříchu,
ale kdo je Bůh, on proudí mi žilama,
nemůže mě přeci odsoudit, tak braň se trochu!
V poslední vteřine,
v tvých očích je smíření,
já zemřu nevinně,
na mé lásce to nic nemění.
Kéž byl by to jen sen...
18. listopadu 2009 v 21:54 | Darwie
Znám pár míst kam utíkám schovat se před myšlenkami,
pro tebe je to místo zakázané, nezbyla mi síla,
je to místo kde mi je společníkem jen duhová víla,
ze vzpomínek kniha, spolu listujeme stránkami.
Ona směje se mým tekoucím slzám,
já pláči nad jejím smíchem,
náš dech je jediný zvuk letící tichem,
našeptává tajná slova nekonečným ozvěnám...
V tomto světě jsem vším, jen ne člověkem,
Jsem ranní mlha nad probouzejícím se jezerem,
jsem noční soumrak pod usínajícím měsícem,
vrstva prachu na hrobu prošedivělým věkem.
Víla je mou útěchou, ona dýchá v rytmu srdcebití,
je mým pokušením co mi přijde vhod,
tancujeme, parketem je nože hrot,
náš tanec je jen něžné objetí...
To je mé tajné místo, jenž nalézá se v mé vzpomínce,
úzkost, strach a smutek - dovnitř neber,
radost, smích a lásku ze země seber.
Nezvu nikoho, ale jsi zatím nejblíž výjimce...
17. října 2009 v 23:52 | Darwie
Existují dvě slova,
trhají srdce, lepí je znova,
Slyšíš je ve tmě,
možná i ve mě,
jsou to slova znící navěky,
často se objeví těsně před útěky,
chceme je říci, vyslovit,
zpříma se stachu postavit,
často poté litujeme,
svědomí černé zpytujeme,
mění lidi, mění vztahy,
napravují zločince i vrahy,
jsou to ta nejsilnější slova,
co říkají se den co den znova...
Miluji tě ...
17. října 2009 v 23:16 | Darwie
Napsal jsem ti báseň... Je receptem... Zamiluj se do Ranního úsvitu, to on je "ten pravý"... Zamiluj se do obyčejné věci, myšlenky, okamžiku dne,... Zamiluju se jen do Ranního úsvitu a budeš šťastná...
Pro mou sestřičku...
Ranní úsvit, ten pomůže ti s radou,
řekne ti kam jít, jakou vybrat cestu...
Ranní úsvit, jeho vůně projede ti žilou,
když jdeš blíže k probuzenému městu.
Jeho teplý dech na tvé studené kůži,
jeho sladká vůně v tvých temných plicích.
Patříš mu celá, žádnému jinému muži,
který tě spoutá, uvězní ve zlatých klecích...
S Ranním úsvitem jsi volná, běháš světem,
jsi zase dítětem,tak lehkým a tak šťastným...
S Ranním úsvitem jsi nejkrásnějším květem,
směješ se na mě tvým úsměvem zvláštním.
Nech sluneční paprsky tancovat,
tancovat tvými zlatými vlasy...
Nenech strach se k tobě vnucovat,
všímej si jen obyčejné Krásy...
11. října 2009 v 17:58 | Darwie
Vstanu a ani nemyslím,
svět kolem sebe neslyším,
jsem jen já, nikdo jiný,
nedýchám, jsem moc líný...
Směju se na svět, kde nikdo není,
když budu plakat, nic to nezmění...
Co dělat? Žít nebo dál ležet?
Vzdát se, naděje se držet?
Jsem středem vesmíru,
lež měním ve víru,
pravda je stále ukrytá, ve vínu?
Zapálím cigaretu, klidně zahynu...
Jsem tu sám, všude jen já a můj dech,
můj kouřový procítěný vzdech...
Mám zase zavřít oči,
jako naposledy, včera v noci?
Co potom, probudím se?
Co potom, nezměním se?
...cigareta vyhasla,
víčka poklesla...
...usnula poslední bytost,
zbyl jen popel a ... lítost?
29. července 2009 v 13:04 | Darwie
Když je v myšlenkách zmatek, vztek...
Hledíš na prázdný list papíru,
bílá temnota,
nekonečná samota,
myšlenky v hlavě se točí jak ve víru...
studená nicota,
ztracená jistota.
Slova si tančí v ritmu srdcebití,
barevná slepota,
hlasitá hluchota,
v duši jen tisíce ničivých hromobití...
milostný vrah,
přenádherný strach...
29. července 2009 v 12:54 | Darwie
Báseń popisující, jak se asi může cítit anděl, který se zamiloval do pozemšt´ana, o jeho vztahu s onou osobou...
Vdechni mě, jsem ti blíž,
jen pro dnešek, poté sbohem...
Chyt´mě, klesám níž,
rychle než zmizím za rohem...
Sleduj mě, ještě kráčím světlem,
jak dlouho se ti už koukám do očí...
Polib mě, dokud jsem cítit teplem,
naše těla se brzy odloučí...
Svaž mě, zmizím ti do dálky,
neopuštěj mě, jsem tak sám...
Zastřel mě, blíží se konec války,
štěstí je připraveno přijít k nám...
Drž mě, jsem v propasti,
potřebuji změnit tělo...
Obětuj mě, z pout se vyprosti,
udáš to pro mě, kdyby se ti chtělo...
21. června 2009 v 12:37 | Darwie
Nevyslovena, jsou slova má,
v nočním světě, vládne doba zlá.
Nevyslovena, jsou slova lásky,
nenech mě čekat, pohřbít pod vrásky.
Nevyslovena, jsou slova kříku,
plamínek hasne, zmizí v mžiku.
Nevyslovena, jsou slova strachu,
kamenná vzpomínka, pod tunami prachu.
Nevyslovena, jsou slova poslední minuty,
jen ticho, smrtelné rány do srdce bodnuty...
7. května 2009 v 21:20 | Darwie
Když se dostaneš do nebe,
kde budu ležet, ležet vedle tebe.
Budeš si přát dostat se do pekla,
jak kapka krve co po noži stekla.
Každí ví, jak má žít ten druhý,
zabít, zabít, zabít!
Každí ví, jak má žít ten druhý,
zničit, zničit, zničit!
Další den, já probuzen,
ve světle jsem prozrazen.
Utíkat, schovat se do tmy černé,
všichni mě nechte, chci své anděli věrné.
Vyčistit, vysát, umýt svět,
od lidí s maskami.
Vidět explozi, ohnivý květ,
proplouvat něhou, kráskami.
Motýlí křídla,
jejich barva zřídla.
Má nenávist je tvou oporou,
směju se ti za padlou oponou...
19. dubna 2009 v 21:05 | Darwie
Nová báseň... Je to NAPROSTO jiný styl než jsem psal do teď. Kašlu na rytmus, verše, rým, vše! Přichází "Druhé období Darwieho". FreeSTYL. Žádná pravidla, jen myšlenky co mě jako první napadnou... Výlev, výkřik, žádné uhlazené psaní...
Vítejte v Druhém období... Období UVOLNĚNÍ !
-----------------------------------------------------------------------------------------
Pohřební píseň zní mi nad hlavou,
myšlenky v proudech řek pryč plavou.
Nabereš náruč vody plnou,
slz jenž se do očí derou...
Láska nás rozdělí,
spravedlivě podělí,
konec, jak když blesk údeří,
jsi sama, nikdo ti nevěří,
samota ti ublíží,
s hořkostí se blíží,
temný svět zahalen do lží,
přetvářka, city jenž se mlží..
Tvůj život je betonová pláň,
prorostlá zlem,
vše je pryč, před mým hrobem se klaň,
vidim se v něm,
modré oči, tvá chuť, trpká,
nároč hepká, plná naděje,
zmizela, nic se neděje...
Jsem zapomenutý,
ve tmě,nepochopený,
rozdrcen,
sjednocen,
zabit,
v ruce se zbraní nabit,
střelit,
vinit,
srdce si vyrvat,
orprášit staré,
na místo zarvat...
zařvat,
nejsem tu pro tebe...
Pomoc, udělal jsem to znovu,
líbal tvé rty, hladil tvou hlavu...
Buď mým přítelem, lásko
Drž mě, vdechni mě, má krásko ...
Sakra, svět se přes noc změnil,
já jsem zde a ty jsi pryč...
Stojim na zemi, musim se zklidnit!
Buď mým přítelem! Křič!!
Vdechni mě, vdechni!
Jsem malý, kousek skládačky.
Vidím je znovu, naše houpačky...
Konec, pád, náraz, uvolnění
...
Mé poslední převtělení
...
Mám vše hotové,
přestávám dýchat, pomoc?
Mé tělo je již ledové...
Má laska byla jen nemoc...
